Moje myšlenky jsou občas silnější než já

clock-474128_640

Byl večer, těšila jsem se do postele. Zítra jdu do práce a musím se vyspat, jinak budu nepoužitelná. Podobné slova mi včera probíhaly hlavou, když jsem se uložila do voňavých peřin. Protože jsem usnout potřebovala, moje hlava se dala na protest.

Hlavou se mi začaly honit myšlenky. Co je třeba zítra udělat, jak bude v práci, budu toho mít hodně? Když se myšlenky rozběhly na všechny strany, už je nešlo zastavit. Byly moc ctižádostivé a proplétaly se všemi kouty mé mysli. Moc jsem přemýšlela nad vším, prostě ředitelka zeměkoule. Moje mysl odmítala akceptovat, že zoufale potřebuji usnout.

V tu chvíli mě napadlo. Proboha, já snad neusnu?! Jak budu zítra vypadat nevyspalá, co když tam kvůli tomu něco pokazím? Jak všichni víme, hlava je někdy potvora. Mně konkrétně se málokdy podaří kebuli přesvědčit o něčem jiném, pokud si danou věc umane. Teď si zrovna umanula, že mě vynervuje tím, že nebudu moc usnout.

Pomalu jsem se začínala zlobit. Věděla jsem, že jakmile jsem nespavé myšlence dovolila ovládnout mou hlavu, už se mi jí nepodaří zbavit. Klid, to nevadí, že nemůžu hned usnout. Aspoň si můžu jen tak ležet, a to přijde samo. Snažila jsem se uchlácholit, zjistila jsem, že někdy to na mě zabírá. Vždy když nemůžu usnout, zkouším přesvědčit samu sebe, že mi vůbec nevadí, že nemůžu usnout. Naopak užívám si toho, že se můžu válet.

Jenže dneska to nezabralo. Hlava protestovala.

Ve tmě jsem mžourala na snoubence. Klidně ležel, pusa pootevřená a tvrdě spal. Jelikož ležel na zádech, věděla jsem, že do chvilky začne určitě chrápat. Neklidně jsem se převalila a znova se pokoušela navodit nějaké příjemné myšlenky, které by mi pomohly v usínání.

Nezabíralo to. Byla jedna hodina ráno.

Nervózně se jsem se převalovala, už jsem se byla napít, zašla si na záchod, očkem pořád pokukovala po snoubenci a záviděla mu jeho klidný spánek. Na posteli jsem se zřejmě převalovala s takovou frekvenci a intenzitou, že se vzbudil.

„Ty nespíš?“

„Ne.“

„Už zase moc přemýšlíš. Pojď, hezky spinkej,“ řekl káravě a přitáhnul si mě více k sobě. Hladil mě po vlasech. Moje myšlenky se trochu uklidnily a já měla pocit, že už to na mě konečně jde. Jenže… Můj drahý znova usnul a rychleji než já. Jeho paže, která před chvilkou byla příjemná, se stala nesnesitelně těžkou. Začal chrápat.

Výborně. Kuba chrápe, já nespím a ještě k tomu začínám propadat v zoufalství. Zítra budu vypadat jak zombie.

Byli dvě ráno. Začínám to pomalu vzdávat. Postele už mám plné zuby, nevím, jak si mám lehnout. Divoce jsem se otáčela na posteli, střídavě pila a měla vztek.

Kuba se znova vzbudil. Chudák, já jsem fakt hrozný blázen.

„Ty pořád nespíš? No, tak to ne! Rychle spi!“ zavelel. Poslal mě na záchod, přikryl mě, pomazlil a znova usnul.

Jenže já pořád nespím a už ho nechci znova vzbudit. Ležela jsem jako myška a koukala do stropu. Moje hlava se už stala samostatným individuem. Přemýšlela si, nad čím chtěla, ani se mě neptala.

Byli tři ráno… čtyři ráno.

Do práce vstávám ve tři čtvrtě na pět. Kolem čtvrté jsem konečně cítila blížící se spánek. Víčka se mi klížila, zívala jsem. Zavřela jsem svoje zelené kukadla a světe div se spala. Konečně! Volejte třikrát sláva! Můj blažený pocit ovšem netrval dlouho, protože z ničeho nic začal zvonit budík. No to snad ne! Cítila jsem se dezorientovaně, vždyť jsem sotva usnula! Přehodila jsem nohy přes kraj postele a koukala do noci. Muž spí a já musím jít. Byla jsem nevyspalá, ale držela jsem se celkem dobře. Hodně jsem se napila vody, udělala si kávu, nasnídala se a vyrazila do práce.

Dneska se mi opět potvrdilo, že jsem tak trochu blázen, který všechno moc řeší a představuje si, jaké to bude ještě dřív, než k tomu dojde. Někdy bych si přála být více bezstarostnou, neřešit hned všechno a nechat život trochu plynout bez toho, abych nad vším měla kontrolu. A to moje proklatá hlava plná myšlenek.

V práci jsem to zvládla, ale jak jsem přišla domů, musela jsem si jít na dvě hodiny schrupnout. Jsem vyřízená.

Snad už se to nebude zase nějakou dobu opakovat.

Také občas v noci takhle blbnete, nebo jsem duševně narušená jen já?

Vaše bláznivá a k smrti unavená zelenoočka

 

12 thoughts on “Moje myšlenky jsou občas silnější než já

  1. Taky jsem měla takovýhle bezesný noci. Nikdy jsem neměla problém s úplňkem, ale ten minulý byl na zbláznění.. Už týden předtím jsem nemohla usnout – tedy… Nedělalo mi problém usnout třeba v 8 večer. V 11 večer se pak probudit, chvilku být aktivní, pak zase usnout, vzbudit se ve dvě nebo ve tři a pak už jsem prostě nezabrala. A takhle to bylo ještě tři noci po úplňku.
    Naštěstí jsem už z toho venku…

    • Zelenooký ptáček says:

      Ou, tak to je dost nepříjemné. Potýkat se s tím tak dlouho, to já už jsem byla z jedné noci hotová, co teprve kdybych jich bylo více za sebou. Každopádně je dobře, že už je to u tebe v pořádku 🙂 ono člověk teprve ve chvíli, kdy nemůže zabrat ocení, jak je spánek úžasný 😀

  2. Přesně tohle se mi stalo asi před dvěma dny. Naštěstí si užívám prázdniny ale nedokážu si představit, co budu dělat jestli se mi to stane, když budu chodit do školy. To bude vážně problém, zvlášť když je to můj první rok na střední 🙂
    Jinak moc hezky napsané 🙂

    • Zelenooký ptáček says:

      Děkuji moc za pochvalu 🙂 tak hlavně, ať se ti na střední daří 🙂 Já s tím právě někdy válčím a většinou se mi to stane, když se něčeho obávám, nebo mě čeká v životě něco důležitého (na co bych se měla pochopitelně připravit spíš tím, že se dobře vyspím). Nebo jen si v noci řeknu, co kdybych nemohla usnout a už to jede… Někdy mě to vážně štve 😀

  3. Mluvíš mi z duše. Hlavou se mi dost často honí milion různých věcí a scénářů a já promýšlím věci, který se ani nemusí stát. Za týden odlítám do USA, čeká mě jedenáctihodinový let a první takhle „velká“ dovolená. Nespím z toho už týden.
    Celkem hodně mi s tím pomáhají meditace – kdyby ses chtěla juknout na něco nového 🙂

  4. Zelenooký ptáček says:

    Tak to ti moc přeju šťastný a klidný let 🙂 určitě to bude super a užiješ si to 🙂 Někdy je ta hlava opravdu hrozná, jak nás dovede potrápit… Určitě chtěla, děkuji za tip 🙂

  5. Znam ten pocit, kdy si hlava neco usmysli a ja se muzu snazit sebevic a stejne se s tim neda nic delat! Nekdy me prepadne uzkost nad nejakou myslenkou, kterou posleze uspesne zapomenu, telo si stale pamatuje ten neprijemny pocit a hlava uacne znovu premyslet do te doby, nez si vzpomene na jeho zdroj! Fakt hruza!! Nastesti se spanim nemam velke problemy, i kdyz jakmile zacnu byt nervnozni, ze nemuzu usnout, je konec! 😀 🙁
    Jinak mam na blogu nove i „lajk“
    na fb stranku, tak bud moc rada, kdyz kliknes! 🙂
    http://www.lifestylebirdie.com

    • Zelenooký ptáček says:

      Přesně! Tělo si zapamatuje ten nepříjemný pocit, je to hrůza 😀 určitě dám lajk 🙂

  6. Zdenka says:

    Niki to znám j e to hrozné jak nemůžeš usnout a myšlenky lítají jedna za druhou ,ale u mě je to už věkem :))

  7. To se mi stává často, většinou v noci z neděle na pondělí, když vím že druhý den musím vstávat. Jsem vzhůru klidně ještě ve čtyři, a v 6 vstávám. A to mnohdy ani nad ničím konkrétním nepřemýšlím, prostě nejde usnout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *