Znáte ten pocit, když se těšíte na jídlo? Sbíhají se vám sliny, připravíte si váš oblíbený seriál, všechno se zdá perfektní, když najednou! Všechno je jinak.
Dostala jsem od dědečka jako výslužku uzené klobásky. Myslela jsem si, jak si na nich pochutnám. Ale po ochutnání mi doslova zmrzl úsměv na tváři. Vůbec nebyly dobré, byly doslova odporné. Děda totiž klobásky udil na špatném dřevě… Třešeň už víckrát ne! Po ochutnání se mi chtělo až brečet, protože mi těch klobáseček bylo líto (nutno podotknout, že si umím k jídlu vytvořit opravdový vztah). Věděla jsem, že skončí v koši, protože tohle já určitě nepozřu. Snoubenec sice podotkl, že on je večer klidně sní (nenasyta), ale myslím si, že to nebudeme riskovat (ještě mu bude špatně, a pak ho budu muset celý večer ošetřovat). Určitě to řekl jenom proto, abych nebyla ze zmařeného oběda smutná.
Skončilo to tím, že jsem si objednala jídlo přes internet, a teď čekám, až mi ho dovezou. A to je jen další důkaz toho, že moje stravovací návyky šly opět někam.. Stejně ale pořád myslím na ty klobásky.
Což mi připomíná, že se zítra chystáme na film Buchty a klobásy (Sausage Party). Zatím to má celkem slušné hodnocení. Četla jsem na netu, že už se nějakým rodičům „povedlo“ vzít na tento film své děti. Raději si nechci představovat, co rodinka musela dělat, když padalo jedno „fuck“ za druhým :D. Prý doslova utíkali ze sálu. Holt, člověk si musí zjistit na jaký film jde.
Vzhledem k tomu, že má být zítra třicet stupňů (ano, usmažím se), věřím v poloprázdné kino. I když možná se najde plno lidí, kteří se budou chtít před nemilosrdným slunečním svitem schovat stejně jako my.
Takže se můžete těšit na recenzi filmu.
A já si jdu pro tu pečenou kachnu, doufám, že mě nezklame stejně jako ta klobáska!
Vaše hladová zelenoočka