Pohádkově strávený čas ve vesničce, kde lišky dávají dobrou noc. Asi takto by se dal v jedné větě popsat víkend, který jsem společně s mým snoubencem prožila ve Lhotě u Letovic.
Začalo to tím, že jsme dostali od snoubencových rodičů k narozeninám pobytový poukaz. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože ráda jezdím na výlety. Obzvlášť tohle bylo pro nás úplně něco nového, jelikož jsme ještě společně v penzionu nebyli. Zatím naše dovolené vždy probíhaly pod stanem v kempu. A řekněme si upřímně, některé vymoženosti si člověk v kempu neužije. Moc jsem se těšila na víkend, kde za mě bude chystat snídani někdo jiný.
Radostí jsem skoro nemohla dospat. Nástup byl sice až ve tři hodiny odpoledne, ale my už jsme dopoledne byli sbalení. V klidu jsme vyjeli po jedenácté hodině směr Letovice. Cesta byla opravdu zajímavá… Více rozkopat silnici už nešlo. Můj drahý místy chytal nervy a nejednou jsem měla pocit, že by nejraději těm ostatním vjel autem na záda, jen aby se mohl posunout aspoň o kousek dál.
Když jsme dojeli do Letovic. Stavili jsme se ještě na oběd, protože jsme měli pořád dost času. Vybrali jsme si restauraci Na Koupališti už předem podle recenzí na internetu. Musím říct zpětně, že to byla dobrá volba. Jídlo bylo výborné, takže jsem se nakonec nechala přemluvit a dala si i dezert. Odcházela jsem nejmíň o dvě kila těžší, což je na dovolených normální, ale vždycky mám kolem toho spoustu řečí.
S nacpanými břichy jsme se odebrali do auta, nahodili jsme přesnou adresu do navigace a jelo se dál. Ty serpentiny si budu ještě dlouho dobu pamatovat… Více klikatou cestu jsem snad zažila jen v severní Itálii, když jsme se drápali do brutálního kopce k jezeru Tenno. Během cesty jsem se křečovitě přidržovala opěradla, což drahý komentovat stylem, že mu asi dostatečně nevěřím (což není pravda, protože já jen nevěřím těm ostatním řidičům). Takže jsem byla nesmírně ráda, když jsme dojeli na vrcholek kopce, kde se nacházela vesnice Lhota.
Penzion Otevřená náruč byl malebný a dýchal na nás rodinnou atmosférou. V rámci našeho poukazu jsme měli v ceně kilo masa na grilování a k tomu dvě lahve vína. Pan majitel byl velice příjemný, hned po příjezdu mi sklonil poklonu, že mám prý ohromný šmrnc. Lichotku jsem přijala s pobavení a radostí (přece jenom každou ženu to potěší).
Hned po zabydlení jsme vyrazili do obchodu, kde jsme si nakoupili menší nezbytnosti, které bychom dřív či později postrádali (ano, i když piju kávu třikrát denně, stejně jsem si jí nevzala z domu a museli jsme ji koupit až na místě). Po nákupu jsme se ještě na chvíli zastavili u místního kostela, který vypadal moc hezky. Prošli jsme se kolem něj a snažili se pozdravit hned několik „domorodců“ (kteří nám k našemu překvapení neodpovídali na pozdrav). Poté jsme se vydali zase zpět do penzionu.
V místě našeho ubytování, v Letovicích, je zámek. Na ten jsme měli spadeno a podle původního plánu jsme jej měli navštívit hned v den příjezdu. Nakonec jsme se ale rozhodli zůstat na penzionu (bylo moc hezky), sedli jsme si na terasu a užívali si společných chvil. Jelikož jsem měla svou kávičku a později i cider, nic mi nechybělo.
K večeru proběhlo grilování. Míst na sezení a grilů bylo omezené množství, proto jsem neváhali a rychle nějaký zabrali. Po západu slunce jsme se odebrali na terasu, kde jsme dopíjeli víno a povídali si o všem možném i nemožném. Vrcholem všeho byla skupinka dětí, která v noci s baterkami chodila kolem plotu našeho penzionu, a očividně po něčem pátrala. Když se nás zeptali, jestli jsme tady nezahlédli hada… Zpozorněli jsme… Já jsem měla nejprve pocit, že snad špatně slyším (pomoc had!). Naštěstí se ukázalo, že to byla jen asi metrová užovka slyšící na jméno Pinďa. To mě pobavilo ohromně, protože náš předchozí pronajímatel bytu měl stejnou přezdívku.
Tu noc jsem pořád kontrolovala, jestli už se k nám do pokoje Pinďa nenastěhoval. Naštěstí jsme byli jeho návštěvy ušetření.
Příště budeme pokračovat dnem druhým. Můžete se těšit na příběh o tom, jak jsme poprvé dostali pokutu – prošli si na vlastní pěst zámek a na doporučení policistů navštívili hrad s temnou historií 🙂
Perfektní článek, jsem ráda že jsem si ho přečetla a těším se na den druhý.. 🙂
😀 Pinďa! To je roztomilý jméno. To jste si to tam krásně museli užít, penzionek vypadá krásně. Miluju takovýhle akce.
Děkuju moc, mám sice zpoždění 😀 ale vydám snad i druhý díl 🙂
Pinďa mě také pobavil! 😀 Ale měla bych z něho/ní docela nerva teda! 😀 Fuj, fuj! 😀
http://www.lifestylebirdie.com
Já jsem měla 😀 večer jsem pořád kontrolovala, jestli ho nemám v posteli 😀 snoubenec měl ze mě srandu 😀